Vznik Jednoty bratrské

Počátek

Vznik Jednoty bratrské bezprostředně navazuje na dobu po husitských válkách, které přestože byly obranou svobody víry a svědomí, byly plné krve a nesmírného utrpení. Lidé, kteří násilí považovali za zásadně nesprávné, hledali jiný způsob, jak křesťansky žít.

Jedním z nich byl Petr Chelčický. Ač sedlák, byl velmi vzdělaný, studoval Viklefa i Husa. Ve svých spisech (Postila, Síť víry pravé) se důrazně stavěl proti násilí. Mezi jeho čtenáři byli lidé, kteří toužili po obnově a viděli, že je potřeba začít znovu, úplně jinak. Vedl je Bratr Řehoř, který s nimi zhruba roku 1457 (jako památný den se připomíná 1. březen) odchází do Kunvaldu u Žamberka ve východních Čechách.

Nazvali se „Bratrstvo zákona Kristova“ a rozhodli se řídit jen Kristovým učením. Žili velmi uzavřeně, s přísnými pravidly: za členy nepřijímali měšťany, vojáky, obchodníky, šlechtice, ani vzdělané lidi. Nechtěli se nazývat Církví a učili, že Církev Kristova je jen jedna a žije v různých společenstvích - „jednotách“ (římská, podobojí, luterská, bratrská).

Rozmach a pronásledování

Navzdory své uzavřenosti i pronásledování se stává Jednota bratrská v 70. letech 15. století přitažlivou a začíná se rozrůstat. Vytváří vlastní řády s důrazem na sborový život.

Členem Jednoty se stává vzdělaný teolog Lukáš Pražský (1460-1528). Pod jeho vedením Jednota opouští dosavadní asketický směr a dogmata zakládající generace a stává se komunikativní a otevřenou.

Roku 1498 bratři cestují na Balkán a do Itálie, do Palestiny a Egypta a do Ruska a hledají církev, ke které by se připojili. Nikde ve světě „ryzí“ církev nenašli a tak začali hledat vlastní cestu.

Roku 1508 vydává český král Vladislav Svatojakubský mandát, kterým byla Jednota postavena mimo zákon. Je zakázána jiná víra než katolická a podobojí, platí zákaz scházení, jsou páleny knihy a příslušníci Jednoty bratrské jsou vězněni a souzeni. Mnozí odcházejí do vyhnanství do Pruska, Polska a na Moravu.

Střediskem Jednoty se stává Morava s vlastním zemským zřízením a větší náboženskou snášenlivostí. Jednotu vedl Jan Blahoslav, vzdělaný muž, spisovatel, filolog, muzikolog, pedagog a překladatel Nového zákona. V tiskárně v Kralicích vycházejí nejrůznější knihy a zpěvníky. Šestidílný překlad Bible (1579 - 1593) je první v české historii a pátý na celém světě, přeložený z originálních jazyků hebrejštiny a řečtiny.

Roku 1609 Rudolfův Majestát zajišťuje všem svobodu vyznání, politická situace však spěje k dalšímu střetu. V bitvě na Bílé Hoře byla česká protestantská šlechta poražena, v zemi zavládlo pronásledování nekatolíků a o rok později je na Staroměstském náměstí popraveno 27 českých pánů a rytířů. Roku 1624 byli ze země vypovězeni protestantští kazatelé a roku 1627 všichni, kdo nechtěli přestoupit ke katolictví (odhaduje se, že odešlo přes 200 tisíc vzdělaných lidí – jeden z nich byl i biskup J.A. Komenský).

Charakteristika

Významným rysem teologie Jednoty bratrské je rozlišení na věci pro spasení podstatné, nepodstatné (služebné) a případné. Věci podstatné je třeba vidět v Božím jednání, a proto nemohou být v moci člověka ani církve a v ostatních má mít každý určitou volnost. To bylo v příkrém rozporu s tehdejšími církevními dogmaty.

Obnovení Jednoty bratrské

Počátek

Po bitvě na Bílé hoře mnozí prchali do zemí, kde byla protestantská vrchnost, do Polska, na Slovensko a zejména do Německa. Víru těch, kteří zůstali, povzbuzovali svými návštěvami z Pruska cestující kazatelé, a to hlavně na severní Moravě, kde byly silné sbory Jednoty bratrské, zejména v okolí Suchdola a Fulneku. Přinášeli knihy a udržovali jejich spojení se světem, i když jim při zatčení hrozilo mučení a smrt.

Jedním z návštěvníků Moravy byl Kristián David, který dostal slib od saského šlechtice Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, že mu dá místo, kam se exulanti mohou uchýlit. Kristián David se vrátil na Moravu a roku 1722 odvedl první skupinu exulantů ze Suchdola. Nedaleko Žitavy založili obec Herrnhut (Ochranov).

Zinzendorf se snažil, aby splynuli s luterskou církví, ale oni se chtěli řídit řády Jednoty bratrské, i za cenu, že budou nuceni opět odejít a znovu hledat svobodu. Když se blíže s bratrskými řády seznámil, umožnil jim setrvat a připojil se k nim. Jako den obnovy Jednoty bratrské se připomíná 13. srpen 1727. Jak píší mnozí historici, Ochranovské události jsou jedinečným fenoménem, který rozhádané osadníky sjednotil a dal jejich životu nový směr. Mnozí se vydávají za barevnými otroky na druhém konci světa, jdou povzbuzovat ty, kdo zůstali v Čechách a na Moravě bez ohledu na strádání, oběti, hlad, nemoci a často smrt.

Misie

Během 20 let založili více misií, než celá protestantská církev v uplynulých 2 stoletích, za necelých 30 let z jediného městečka vyšlo celkem 226 misionářů do všech kontinentů, k nejopovrhovanějším etnickým skupinám: 1732 k černým otrokům na Karibské ostrovy, 1733 k eskymákům do Grónska, 1734 k Laponcům, 1735 k Indiánům v severní i jižní Americe, 1737 do Jižní Afriky, Guineje, Estonska, Litvy a do Ruska, 1738 na Cejlon, 1739 do Alžíru a Cařihradu, 1742 ke Kalmykům, dále do Egypta, Etiopie, Indie, na Labrador, na Jamajku, do Nikaragui, Austrálie, Himalájí, Izraele...

Charakteristika

Bratři šli do míst, kam se jiní báli a nepřicházeli s pocitem nadřazenosti „bílých pánů“, kteří jdou „civilizovat divochy“. Naopak, mezi domorodci žili a pracovali jako oni. Jestliže kupříkladu černoši tehdy nebyli považováni za lidi, a bratrští misionáři se s nimi nesměli stýkat, chtěli se sami stát otroky, aby s nimi mohli žít. Majitelé plantáží to nedovolili, ale umožnili jim k otrokům přístup.

Jednota bratrská dnes

Světová církev - mnoho názvů a jmen

Jednota bratrská ve světě užívá starý latinský název Unitas Fratrum. V Německu působí jako Brüder-Unität nebo Brüdergemeine. Protože do Ochranova přišli exulanti z Moravy, vešli do historie jako „Moravané“. Jednota se tak stala po celém světě známou pod názvem Moravian Church, ve španělsky mluvících oblastech Iglesia Morava.

„Unitas Fratrum – Moravian Church“ je svazkem 19 samosprávných celků tzv. provincií. Struktura není hierarchická, každá provincie je spravována a pracuje samostatně. Jako celek Unitas Fratrum podporuje několik projektů: Star Mountain u Ramallah poblíž Jeruzaléma (péče o mentálně postižené dívky), Radžpúr v Tibetu (škola pro hindustánské a buddhistické děti), Kajmaní ostrovy v Karibiku (práce mezi Indiány Garifuna) a Aljaška (práce mezi eskymáky Yuppik).

V Čechách a na Moravě

Jednota bratrská se mohla vrátit do českých zemí a obnovit práci až v roce 1867. Jako první založila sirotčinec v Čermné v Orlických horách. V roce 1870 vznikl první sbor v Potštejně. V počátcích nesměla Jednota užívat své původní jméno, byla státem uznána pod jménem „Evangelická církev bratrská“, a teprve od roku 1921 se opět směla nazývat Jednota bratrská. V současné době se k ní hlásí zhruba 3500 členů ve dvaceti sborech, provozuje dvě základní školy a řadu dalších sociálních aktivit.

Charakteristika

Ve světové Unitas Fratrum panuje veliká šíře zvyků a důrazů, jak se církev přizpůsobovala místním okolnostem a prostředí. V Evropě má menšinový charakter, ale např. v Tanzánii v Africe nebo v jihoamerickém Surinamu má statisíce členů.

Unitas fratrum vždy aktivně vystupovala proti útlaku a rasové segregaci. Například „First Moravian Church“ na Manhattanu byl založen bílými osadníky roku 1748 a stal se prvním rasově smíšeným sborem v New Yorku.